Vše o pohlednicích a důvody, proč byste je měli stále posílat

Pohlednice se vám mohou zdát zastaralé, ale pokud si přečtete náš článek, možná ve vás probudíme chuť se k posílání těchto okouzlujících karet vrátit.

Posílání pohlednic bylo ještě donedávna součástí každé rodinné dovolené. Ten krásný pocit, když otevřete schránku a vypadne na vás neočekávaná, ale o to milejší kartička s fotkou z dovolenkové destinace, či s uměleckým dílem, mnohým z nás vykouzlil úsměv na rtech. Ale v digitální době, kdy umíme vše zařídit několika kliknutími, je nalezení pohlednice ve schránce stále vzácnější.

Chcete-li se dozvědět něco o historii pohlednic, o tom proč byste je stále měli posílat, ale také o projektech, které právě díky pohlednicím dělají život hezčí těm, kteří to nejvíce potřebují, další řádky jsou určeny právě pro vás.

Historie pohlednic

První pokusy

Po popularizaci tiskařských strojů, která dosahovala svého vrcholu v 17. a 18. století, se na vizitkách, dopisových papírech a jiných druzích papírů začaly objevovat ilustrace, často s jemnými rytinami a vkusným designem.

S prvním pokusem o vytvoření pohlednic přišel pravděpodobně již v roce 1777 francouzský rytec Demaison, který vydal arch malých kartiček s pozdravy, které byly určeny k rozřezání a odeslání poštou. Avšak tento nápad se nesetkal se zájmem, protože lidé se obávali, že jejich korespondence bude čtena jinými osobami, zejména služebnictvem.

Poštovní reforma ve Spojeném Království na přelomu třicátých a čtyřicátých let 19. století sjednotila ceny na doručování domácí pošty na jeden cent za obálku. Platba se měla uskutečnit pomocí tištěné známky, která by se na obálku nalepila. A tak, v květnu roku 1840, spatřila světlo světa vůbec první lepící poštovní známka – Penny Black.

V polovině 60. let 19. století přicházejí také v Německu s návrhy na jistou formu pohlednic. Konkrétně na poštovní konferenci v Karlsruhe v roce 1965, Heinrich von Stephan přichází s návrhem tvrdých karet, na které by se dalo přímo psát, a které by se mohly odesílat bez použití obálky. Šlo mu zejména o snížení nákladů a materiálů použitých na krátké zprávy. Avšak ani tento nápad neprošel, protože pošta se obávala komplexnosti takového řešení a složitosti implementace v různých oblastech, které si vydávaly vlastní známky.

Oficiální pohlednice

První opravdové pohlednice, respektive korespondenční lístky, byly do oběhu vydány nakonec v Rakousko-Uhersku v říjnu roku 1869, poté co Dr. Emanuel Hermann, profesor ekonomie ve Vídni, publikoval článek v Neue Freie Presse, ve kterém poukázal na to, že čas a úsilí vynaložené na psaní dopisu byly neúměrné délce odeslané zprávy. Navrhl proto, aby se zavedla praktičtější a levnější metoda pro kratší a efektivnější komunikaci.

Jeho doporučení natolik zapůsobila na rakouskou poštu, že je zavedla do praxe. Vznikla tak Correspondenz-Karte, světle hnědý obdélník o rozměrech 8,5 x 12 cm s prostorem pro adresu na přední straně a pro krátkou zprávu na zadní straně. V pravém horním rohu bylo vytištěno razítko v hodnotě 2 Kreuzer, což představovalo polovinu ceny běžného dopisu.

V Británii se první pohlednice začaly objevovat krátce na to, v roce 1870. Vyráběly se ve dvou velikostech a výrazně čerpaly z rakousko-uherského designu. Byla na nich vytištěna známka půl pence, která pokrývala cenu poštovného a podobně jako v Rakousko-Uhersku, činila polovinu ceny běžného dopisu. Známka byla vytištěna pouze na jedné straně, což umožnilo na druhou stranu napsat zprávu nebo obchodní korespondenci.

První pohlednice neměly žádné obrázky. Jedna strana byla pro adresu příjemce a druhá pro zprávu. Pohlednice s obrázky se objevily ve Francii v roce 1870 a první taková pohlednice byla odeslána z Vídně. Během následujícího desetiletí se používání pohlednic rozšířilo po celé Evropě a také do Spojených států amerických.

Pohlednice se v Británii staly velmi populárními. Šlo o inovaci, která umožňovala rychlou a levnou korespondenci bez formálnosti dopisu. V roce 1871 bylo v Británii odesláno přibližně 75 milionů pohlednic a objemy se výrazně zvýšily na čísla více než 800 milionů ročně na konci vlády krále Eduarda VII. v roce 1910.

Ve švýcarském Bernu byla v roce 1874 vytvořena Všeobecná poštovní unie (později přejmenovaná na Světovou poštovní unii), která na jednom z prvních zasedání stanovila standardní poštovné pro dopisní poštu zasílanou mezi členy této unie a také určila, že sazba za pohlednice by měla být poloviční, oproti standardním dopisům. Toto ustanovení výrazně usnadnilo posílání pohlednic do zahraničí.

V 80. letech 19. století byly již mnohé pohlednice vytištěny s malými obrázky nebo vzory na straně zprávy, zpočátku jen černou barvou, ale později se začaly tisknout i v barvě.

Na konci desetiletí debutovala Eiffelova věž na světové výstavě v Paříži v roce 1889. Francouzský rytec Charles Libonis pro tuto příležitost navrhl pohlednice s věží, která byla v té době nejvyšší na světě. Nové pohlednice, které bylo možné posílat poštou přímo z Eiffelovy věže, si návštěvníci velmi oblíbili a staly se známými, stejně jako Libonis.

Fotografie na pohlednicích

V devadesátých letech 19. století se fotografie začala používat i na pohlednicích a během několika příštích desetiletí se její popularita postupně zvyšovala.

Na přelomu století společnost Kodak uvedla na trh skládací kapesní fotoaparát č. 3A s negativy, které měly stejnou velikost jako pohlednice, a proto je bylo možné vytisknout přímo na pohlednici bez oříznutí.

V roce 1893 se v Chicagu konal Světový veletrh, kterého se zúčastnilo 46 zemí s výstavami a atrakcemi. Veletrh navštívilo více než 26 milionů lidí. Vydavatel Charles W Goldsmith se proto chopil příležitosti a vyrobil nový soubor oficiálních pohlednic, na kterých byly barevně znázorněny pavilony a další zajímavé části výstavy. Šlo o první komerčně vyráběné obrazové pohlednice, které byly prodávány jako suvenýr ve Spojených státech, a staly se obrovským hitem.

V červnu 1897 byla v Norimberku založena Světová asociace Kosmopolit, první známý klub sbírání pohlednic s tisíci členy. Posílali si pohlednice s pozdravem Gutferngruß a žádali o zaslání zpětné pohlednice, a tak sbírali pohlednice z celého světa. Toto sdružení působilo až do první světové války a na vrcholu mělo jen v Německu více než 15 000 členů.

Na přelomu století nastala zlatá éra pohlednic. Díky tomu, že pohlednice byly několikrát denně sbírány, odesílány a doručovány (v některých velkých městech až dvanáctkrát denně) byly v podstatě SMSkami své doby. Posílat je bylo levné a pohodlné čemuž nasvědčuje to, že v největším rozmachu se jich každoročně posílaly miliardy.

Malebné země, portréty, výstavy, královské návštěvy, humorné scénky, či dokonce aktuální události se krátce poté, co se odehrály, rychle vtiskly do pohlednic. Mnohé zachované příklady těchto pohlednic poskytují živý obraz doby.

Moderní pohlednice

V roce 1902 umožnila Britská pošta psát zprávy na jednu polovinu strany obvykle vyhrazené pro adresu, čímž vydláždila cestu pohlednicím, kde je na jedné straně zpráva s adresátem a na druhé straně je samotný motiv, respektive obrázek pohlednice.

Tyto pohlednice však nebylo možné posílat do zahraničí, dokud s tím nesouhlasili i ostatní členové Světové poštovní unie. Dohody o této záležitosti bylo dosaženo na šestém kongresu poštovní unie v Římě v roce 1906.

Američan německého původu Curt Teich založil v roce 1898 v Chicagu vydavatelskou společnost zaměřenou na tisk novin a časopisů. O několik let později, v roce 1908, společnost Curt Teich Co. zavedla do svého portfolia pohlednice a během několika příštích desetiletí se stala největší tiskárnou pohlednic a reklamních pohlednic na světě.

Curt Teich byl prvním průkopníkem procesu ofsetového tisku a jako první pochopil výhody použití jemně reliéfního papíru k urychlení schnutí inkoustu, což umožnilo konečnému produktu zachovat jasnější barvy. Díky své struktuře připomínající len se tyto reliéfní pohlednice staly známými jako lněné karty.

Proslavil se zejména pohlednicemi „Greetings From“ s velkými písmeny, která úspěšně přizpůsobily myšlenku dřívějších karet Gruss Aus americkému publiku.

Romantika

Samozřejmostí bylo i posílání pohlednic zamilovanými páry. Častým motivem byly různé zamilované básně či dokonce Shakespearovské sonety. Ovšem v prudérní viktoriánské Anglii se ne všichni odvážili lásku vyznávat takto okatě, a tak si vytvořili jakousi tajnou řeč pro zamilované, která byla komunikována pomocí specifického nalepení známky. Zamilovaný pár tak mohl vyjádřit, že si chybí, aniž by to někdo neznalý této šifry uměl rozluštit.

První světová válka

Pohlednice setrvávaly v oblibě i během I. světové války. Byly rychlým a snadným způsobem, kterým mohli vojáci komunikovat se svými blízkými. Navíc je mohli posílat z fronty zdarma. Populárním motivem byly pohlednice zobrazující vojáka se svou milou, které si válkou odloučené páry často posílaly a měly jim připomínat, že je doma stále čeká jejich láska.

Hrozilo však také, že pohlednice by mohly být použity na špionáž, případně že by se citlivé údaje mohly dostat nedopatřením do rukou nepřítele, a proto musela být veškerá odeslaná pošta kontrolována a cenzurována.

Váleční zajatci špatně snášeli extrémní izolaci a osamělost. Během I. světové války se všechny země dohodly, že zajatci zadržení v zahraničí mohou bezplatně posílat poštu do svých domovských zemí.

Dovolené

Turismus a cestování se díky moderním způsobům přepravy staly v minulém století snadno dostupnými a velmi populárními, a tak se není čemu divit, že majorita odeslaných pohlednic pochází z dovolených. Pohlednice s fotkami turistických atrakcí, dovolenkových míst a pamětihodností byly motivem značné části pohlednic odeslaných ve druhé polovině 20. století.

Typy pohlednic podle období

Obecně rozdělujeme typy pohlednic podle období, ve kterých byly vydávány. Nejčastěji se dělí do 8 období.

1. Průkopnické období (do roku 1898)
   První roky mohla být na zadní straně pohlednic vytištěna pouze adresa a jakékoli zprávy musely být napsány kolem obrázku. Vyznačují se nedělenou zadní stranou s čarami vytištěnými pro jméno a adresu příjemce.
    
2. Období pohlednic od soukromých tiskařů (1898-1901)
   Ve Spojených státech udělil kongres v roce 1898 soukromým tiskárnám povolení tisknout si vlastní pohlednice, ale musely na vrch karty napsat „Private Mailing Card“. Dříve mohly být pohlednice vydávány pouze Poštovním úřadem.
    
3. Období nepředělené zadní strany (1901-1907)
   Následovala éra pohlednic s nepředělenou zadní stranou, která trvala od roku 1901 do roku 1907. Zpráva byla stále omezena na stranu s obrázkem, ale vydavatelé už na vrch karty netiskli „Private Mailing Card“, ale „Postcard“.
    
4. Období předělené zadní strany (1907-1915)
   Konečně bylo povoleno psát zprávy na zadní stranu pohlednic, což umožnilo nenarušovat fotografii na přední straně. Tato éra je známá také jako „zlatý věk pohlednic”.
    
5. Období bílých okrajů (1915-1930)
   Obvykle bylo několik pohlednic vytištěno v řadách na velký list papíru, který se musel oříznout kolem okrajů každé pohlednice, což vyžadovalo velkou přesnost a více času. Bílé okraje byly zavedeny, aby poskytly určitou míru chyb procesu, čímž se snížila jejich nákladovost na výrobu.
    
6. Plátěné období (1930-1945)
   Pokrok v technologii tisku umožnil vydavatelům tisknout na papír s vysokým obsahem textilie. Výroba těchto karet byla levná a umožnila vydavatelům experimentovat s jasnými barvami.
    
7. Fotochromatické období (1939-1970)
   S novou technologií tisku mohli vydavatelé konečně tisknout fotografické barevné obrázky na lesklý papír. Pohlednice byly vytištěny z barevného filmu, a nakonec byly potaženy lakem, který jim dodal atraktivní lesk.
    
8. Kontinentální období (1970 - současnost)
   Od 70. let se v USA začíná používat formát pohlednic 4x6 palců. Přestože je tento formát standardem pohlednic v Evropě již od 20. let, začátek Kontinentálního období datujeme až při osvojení si zmíněného formátu v USA.

Úpadek

Jelikož nic netrvá věčně, i popularita pohlednic začala postupem času ubírat na intenzitě. V roce 1968 se přešlo na třídní dělení poštovních známek a pohlednice již nadále nebyly zvýhodněny oproti klasickým dopisům. Kromě toho technologie se ve 20. století značně posunuly a s rozvojem digitálních technologií, přišel i drastický pád v počtu odeslaných pohlednic oproti minulosti. Pohlednice z prázdninových destinací často najdou svého adresáta až za několik dní, v případě exotičtějších destinací i několik týdnů po návratu, a tak mnozí cestující spoléhají spíše na digitální prezentaci míst, která navštívili, zejména na platformách sociálních sítí.

Současnost

Navzdory klesající popularitě pohlednic, se stále najde mnoho lidí, kteří jsou oddáni této formě korespondence. V roce 2005 byla úspěšně spuštěna webová stránka Postcrossing, která shromažďuje fanoušky pohlednic, kteří si je mezi sebou s radostí vyměňují. Otcem tohoto projektu je Paulo Magalhães, portugalský softwarový inženýr, který rád dostával pohlednice, ale neměl mnoho lidí, se kterými by si je mohl vyměňovat. V současnosti má hnutí přes 800 tisíc členů ze všech koutů světa a k dnešnímu dni si díky tomuto projektu vyměnili již více než 57 milionů pohlednic.

V roce 2019 zorganizovalo hnutí Postcrossing celosvětovou kampaň na oslavu 150. výročí vzniku tohoto média. Sesbírali tisíce kusů různých pohlednic, z nichž mnohé vystavili v sídle Světové Poštovní Unie ve švýcarském Bernu. Této události se zúčastnily mnohé školy, muzea a instituce.

World Postcard Day

O rok později, v roce 2020 vyhlásili Světový den pohlednic (World Postcard Day), který připadá každoročně na 1. října. Mezi studenty designu a umění byla zorganizována soutěž návrhů pohlednic s cílem vytvořit oficiální pohlednici pro akci, která byla v tento den zpřístupněna všem k použití.

Tento výjimečný den si připomínali na celém světě vydáváním památných pohlednic, speciálními storno známkami, akcemi na školách, filatelistickými veletrhy, knihovnami, muzei, slevami na poštách, a především mnoha pohlednicemi.

Slovenské a české projekty

V Česku a na Slovensku existuje několik velmi pěkných projektů zaměřujících se na pohlednice.

Díky vánoční poště, kterou již 24 let organizuje Slovenská pošta, mohou děti napsat každý rok dopis Ježíškovi, který je odmění malým dárkem. Děti se mohou zapojit i do soutěže tím, že k pohlednici pro Ježíška přidají vlastní kresbu. Z nejlepších kreseb se každoročně vybere jedna, která se stane námětem na dětskou vánoční poštovní známku.

Vánoční poštu organizuje i občanské sdružení Pohodovo. V tomto případě jde o projekt, který má za cíl potěšit seniory v domovech důchodců. Tento projekt funguje již 6 let a více než 70 tisíc dobrovolníků z celého světa díky němu zkrášlilo sváteční chvíle neznámým seniorům, kterým zaslali již více než 130 tisíc vánočních přání.

Fialové Vianoce je charitativní projekt o.z. Meli Beli, který pomáhá dětem s těžkou formou epilepsie a jinými přidruženými diagnózami. Na jejich stránce si můžete koupit pohlednice od špičkových ilustrátorů a finance získané prodejem pohlednic tak poputují na pomoc konkrétním dětem se zmiňovanou diagnózou.

Úsměv do schránky je iniciativou dobrovolníků ze studentské neziskové organizace Mise naděje, kteří se orientují na pomoc seniorům. Na rozdíl od Vánoční pošty o. z. Pohodovo však pohlednice přijímají celoročně a jsou určeny ke zpříjemnění chvil seniorům, a dalším opuštěným lidem, kteří tvoří až třetinu obyvatel státních a nestátních zařízení.

Sběratelství

Sbírání pohlednic se nazývá deltiologie, což pochází z řeckého slova pro povrch, na kterém je něco napsáno. Celosvětová deltiologie je po sbírání známek a mincí/bankovek třetím největším sběratelským koníčkem.

Deitologické kluby lze nalézt v mnoha zemích. Kluby, jakož i související organizace, často pořádají výstavy pohlednic, kde lze pohlednice koupit, vyměnit nebo prodat.

Proč stále posílat pohlednice?

Možná se ptáte, nač je dobré v dnešní moderní době věnovat čas a peníze posílání pohlednic. Důvodů je hned několik:

1. Je to osobní
   Posílání pohlednic je mnohem osobnější než sdílení fotek na sociálních sítích. Když někomu pošlete pohlednici, například z dovolené, dáváte té osobě jasně najevo, že na ni myslíte, a že byste chtěli, aby byla s vámi. Do výběru, napsání a odeslání pohlednice investujete také svůj čas, což říká, že vám na dané osobě opravdu záleží.
    
2. Odliší vás to od ostatních
   Poslat email nebo soukromou zprávu umí dnes už opravdu každý. Odlište se od ostatních a vyčnívejte z řady tím, že svým známým pošlete pohlednice. Potěší je to, budete originální a věřte, že vám to přidá na oblíbenosti. Navíc, mnozí si na vás jistě také vzpomenou, když na jejich dovolené projdou kolem kiosku s pohlednicemi a kdoví, možná vám také jednu pošlou.
    
3. Zaznamená to vaše cesty
   Poslat pohlednici můžete také sami sobě. Mapujte si tak své cesty a sbírejte suvenýry ze zemí, které navštívíte. Pohlednice si pak můžete uložit na nástěnku nebo nalepit na mapu světa, abyste měli lepší přehled, kde všude jste byli. Při každém pohledu na vaši pohlednici se vám zajisté vynoří mnohé vzpomínky na krásný čas, který jste během cestování zažili.
    
4. Vydrží to roky
   Pokud své soubory neukládáte do cloudu, musíte je pravidelně migrovat na nová zařízení. Navíc, nečekané selhání počítače nebo porucha chytrého telefonu může vymazat vaše fotografie. Můžete tak ztratit mnohé krásné vzpomínky.
   Při správném skladování může vše vyrobené z papíru vydržet desítky let. Pokud tedy někomu pošlete pohlednici, můžete si být téměř jisti, že vám zůstane na celý život. Skutečnost, že se jedná o hmatatelný objekt, přidává další rozměr, který e-mailové přílohy nedokážou replikovat.
    
5. Uvolňuje to stres
   Proces výběru, psaní a posílání pohlednice dokáže snížit hladinu stresu v těle. Hektický život, který mnozí vedeme, si přímo žádá, abychom zpomalili a trochu se uvolnili. Kreativní výběr pohlednice a napsání osobní zprávy perem vám může poskytnout přesně těch pár minut, které potřebujete k tomu, abyste zapomněli na každodenní stresy a nahánění.
    
6. Je to jeden z nejlepších suvenýrů
   Kromě již zmíněných benefitů, pohlednice jsou také skvělým suvenýrem. Nemusíte si tak lámat hlavu co koupíte vašim známým a jestli se vám to vejde do zavazadla. Jednoduše jim vyberete krásnou pohlednici, napíšete osobní vzkaz a zabijete tak hned alespoň dvě mouchy jednou ranou.
    
7. Je to levné
   Pohlednice stojí v průměru 1-2 Euro, ačkoli pokud se je rozhodnete kupovat na těch nejturističtějších místech, může to být i více. Stále však jde o poměrně levnou záležitost, kterou jste schopni potěšit své blízké.
    
8. Pohlednice inspirují k dalšímu cestování
   Pohlednice pomáhají vytvářet zvláštnější spojení s cestovatelskými destinacemi. Když dostanete pohlednici z místa, kde jste nikdy nebyli, s osobním doporučením od přítele, může vás to snadno navnadit, abyste danou zemi navštívili, nebo alespoň abyste si o ní zjistili víc.
    
9. Potěšíte tím jiné
   Nejen vaši blízcí si zaslouží cítit se dobře. Existuje mnoho osamělých lidí, kteří potřebují kontakt, a právě je můžete potěšit, například pomocí výše zmíněných projektů, zasláním pohlednice.
   Doufáme, že jste se od nás dozvěděli něco nového a snad jsme vás i inspirovali, abyste během vaší nejbližší cesty mysleli na své známé a vyčarovali jim úsměv na tváři tím, že si na ně vzpomenete a pošlete jim originální pohlednici.