Poštovní známka – historie, tisk a sběratelství

Tato méně nápadná, ale všudypřítomná umělecká dílka svým obsahem i historií skvěle dokumentují celou moderní éru lidstva.)

Fascinujících charakteristik, kterými disponují poštovní známky je, nejen z pohledu sběratele, poměrně hodně. Miniaturní, ale propracované detaily tisku, často jedinečné grafické výtvory, různé variace provedení, tematické série, unikátní exempláře, zmetky v oběhu. Známky nepřestávají okouzlovat a udržují si stabilní základnu fanoušků napříč všemi kontinenty i věkovými skupinami. A více o nich se chce dozvědět snad každý.

Historie poštovní známky

Podobně jako mnoho dalších výdobytků moderny, první poštovní známka spatřila světlo světa ve viktoriánské Anglii. Psal se rok 1840 a nemohl být na ní zobrazen nikdo jiný než ikonická královna Viktorie. The Penny Black, v hodnotě jedné pence, zobrazovala mladou korunovanou hlavu z profilu na sytém černém podkladu. Viktorie se na známkách, včetně sběratelské legendy Modrý Mauricius, objevovala i během následujících dlouhých 60 let.

Princip známky s lepivou rubovou stranou vymyslel, tři roky před uvedením prvního exempláře, učitel a reformátor poštovních služeb Rowland Hill. Kromě tohoto vynálezu se proslavil i zavedením účtování poštovného podle váhy a jeho bratr Edwin vymyslel stroj na sériovou výrobu poštovních obálek. Ten přišel jistě vhod nejedné anglické instituci, neboť v průběhu jen pár následujících let se objem odeslaných dopisů v zemi až ztrojnásobil. A během nadcházejících desetiletí se známky začaly rychle objevovat už na celém světě.

Pro některé státy se poštovní známky, díky svému širokému dosahu do všech koutů a společenských vrstev, staly také nástrojem komunikace národní identity. Historické poštovní známky se objevily i v nově vzniklém Československu a jejich designem byl, podobně jako tvorbou bankovek, pověřen známý malíř Alfons Mucha..

Design a tisk poštovních známek

Proces tvorby poštovní známky začíná ilustrací. Ovšem jak se z předlohy vytvoří prototyp pro tisk a jakým způsobem dochází k tisku samotnému, se může lišit v závislosti na použité metodě.

Nejstarším způsobem tisku je reliéfní, filatelisty někdy označovaný také jako typografický. Vyznačuje se tím, že linie designu vystupují z kovové rytiny směrem ven. Na tu je nejprve nanesena barva a následně je k ní přiložen papír pro tisk.

Do 70. let minulého století bylo populární tisknutí silným přitlačením papíru na kovový válec předlohy (metoda Intaglio). Předloha byla zrcadlovým obrazem grafiky vyrytým ručně nebo strojově. V prohlubních předlohy byl inkoust a po přitlačení se barva přesunula na papír. Na takto vytištěných známkách se mohly působením silného tlaku někdy vyskytovat rýhy.

Jak naznačuje již název, fotogravura je inspirována technikou vyvolávání fotografií. Na kovový plát se zvýšenou citlivostí povrchu je v komoře nanesen obraz grafiky. Na plátu se pak chemickým zásahem vytvoří miniaturní bodové prohlubně a vyplní se barvou. Postupnou aplikací čtyř základních CMYK barev se takto dá vytvořit kolorovaný design.

Hlavním principem litografické metody je fakt, že olej a voda se nedají smíchat. Grafický design je v olejové substanci nanesen na litografický podklad, obvykle kámen. Sérií povrchových úprav se kámen připraví na aplikaci barvy, která se pak udrží jen na „mastných“ místech s grafikou. Pomocí lisu se barva převádí na papír. Zefektivněním tohoto procesu je offset – barva je nejprve přenesena na válec a až z něj na papír.

Moderní metody tisku zahrnují například techniky tvorby hologramů nebo nanášení grafiky v podobě metalické fólie přímo na papír. Známky také bývají ošetřeny několika ochrannými prvky, jako jsou vodoznak, či mikroskopické identifikační znaky zakomponované přímo do grafiky.

Jak sbírat poštovní známky?

Četnost (jen v USA se vytiskne kolem 40 miliard známek ročně), dostupnost a tematická různorodost dělají ze sbírání známek ideální hobby pro každého. Někteří to berou jako relax a zábavu, jiní tajně doufají, že jednou objeví kousek výjimečné hodnoty a další zase berou známky jako investiční komoditu. Jelikož známky jsou malými uměleckými díly, je nemožné sbírat je bez dostatečných informací a znalostí kontextu jejich produkce.

Známky jsou jakousi obsáhlou kronikou moderní lidské historie a sběratelé se zpravidla zaměřují vždy jen na určité téma. Ať už jsou to historické osobnosti, události, náměty z přírody, nebo vědy a techniky, každá kategorie ukrývá nekonečné množství inspirujících příběhů, zajímavostí a nečekaných nuancí. Právě ty přitahují sběratelskou pozornost a dlouhodobé nadšení.

Údajně zcela nejoblíbenější sběratelskou tematikou jsou lodě a jiná plavidla. K dalším hledaným poštovním známkám patří ty zobrazující astronautiku a astronomické náměty, ptáky, vlaky a témata z medicíny.

Skladování sesbírané kolekce probíhá zpravidla v albu na poštovní známky. Je to nejbezpečnější i nejreprezentativnější forma a alba jsou na trhu dostupná v širokém výběru odpovídající kvality. Aby se předešlo poškození, se známkami by se mělo manipulovat speciální pinzetou, neměly by se vystavovat příliš ostrému světlu, album by mělo být v místnosti s teplotou 18–22 stupňů, vlhkostí 25–55 % a uloženo výše od podlahy (kvůli případné havárii potrubí).

Vášeň sbírání známek neobchází ani celebrity a velkými sbírkami by se mohli pochlubit královna Alžběta II., prezident Nicholas Sarkozy, či v minulosti zpěvák Freddie Mercury.

Které poštovní známky mají hodnotu?

Tisk známek je delikátní proces a jako takový se nevyhne chybám. Snaží se dosáhnout, aby byly jednotlivé kusy identické, věrné předloze a nedaly se snadno zfalšovat. I přesto, že každá fáze tisku je podrobena přísné inspekci, stává se, že se na veřejnost dostanou exempláře s určitým nedostatkem. Znalci jsou schopni po přezkoumání známky vyhodnotit její kvalitu a určit její sběratelskou hodnotu. Tato disciplína se nazývá filatelie.

Sběrateli vyhledávané jsou oba extrémy – dokonale vytištěné známky i kusy s viditelnými chybami.

Hodnota známek se odvozuje od několika faktorů:

Centrování – jedním z nejpozorovatelnějších vizuálních znaků je celková symetrie. Hodnotí se, zda je grafika stejně vzdálená od všech perforovaných okrajů, zda není tiskem vychýlena do úhlu a podobně.

Stav – zde se posuzuje celková kvalita známky. Hledí se na sytost barev, hledají se případná poškození papíru a zkoumá se rovnoměrnost perforace. Známky s menšími defekty jsou stále hodnotné, ty s většími ne. 

Lepivá strana – zachovalost zadní strany s lepidlem je také považována za faktor přidávající na sběratelské hodnotě. Cenné poštovní známky jsou ty s neporušenou a funkční lepivou stranou. 

Vzácnost – k určení vzácnosti známky je vyžadována určitá filatelistická odbornost, ale v zásadě platí, že nejvzácnější poštovní známky byly vydány v limitovaných počtech, případně mají chybu v tisku, obsahu, nebo perforaci. Raritní známky jsou poměrně těžko dostupné, neboť jsou součástmi soukromých sbírek.

Na potvrzení autenticity známek je potřebná expertíza a ta může být drahá i těžko dostupná. Lehčím způsobem potvrzení pravosti je spolehlivé sledování vlastnictví známek již od jejich originální koupě. V tomto ohledu přicházejí v posledních letech na pomoc technologie. V Rakousku se o podrobné sledování pokusili implementací technologie blockchain a vytvořením sběratelských „kryptoznámek“ – jejich vlastnická práva jsou navždy zachována (a obchodovatelná) v síti Ethereum.

Mezi nejvzácnější a nejdražší poštovní známky patří několik legend známých i široké veřejnosti:

Modrý Mauricius (1847) byl vytištěn ve stejnojmenné britské kolonii. Proslavil ho primitivistický styl grafiky a méně početná varianta s nápisem „POST OFFICE“ na místo všednějšího „POST PAID“ v levé části.

Obrácená Jenny (1918) zobrazuje dvouplošník Curtiss JN-4, ovšem vytištěný naopak. Právě tato chyba, spolu s faktem, že šlo o vůbec první známku oslavující letecké doručování pošty, dělají tuto známku jednou z nejžádanějších vůbec.

Benjamin Franklin Z Grill (1868) měla původně hodnotu 1 centu. Jako preventivní opatření před opakovaným použitím známky se do zadní strany vyrážely speciální mřížkové vzory. Dva známé exempláře této známky mají tento vzor ve tvaru „Z“, což je mimořádně raritní zjev. Odhadovaná cena v současnosti je více než 3 miliony dolarů.

Treskilling Yellow (1855) – první švédské známky byly vydány v roce 1855 v pěti nominálních hodnotách – každá v jiné barvě. Barva tříšilinkové známky byla zelená. Až o více než 30 let později se objevil její jediný exemplář chybně vytištěný žlutou (původně určenou pro známky osmišilinkové).

Kde koupit poštovní známky?

I když se tak na první pohled může jevit, sbírání známek není drahým koníčkem. Začít lze prohledáním staré rodinné korespondence, výměnou a navázáním kontaktů se sběrateli ve světě prostřednictvím internetu.

Obchodování s poštovními známkami pro sběratele probíhá v rámci specializovaných platforem. Jsou jimi filatelistické obchody, výměnné výstavy, webová fóra, vydavatelé a tiskaři či národní pošty. Pro raritnější kousky jsou organizovány i aukce.

Na udržování přehledu je dobré sledovat filatelistické magazíny, webové stránky a odbornou literaturu.

Zajímavosti

• V roce 2013 vydali v Belgii známky, které voněly a chutnaly jako čokoláda.

• V Bhútánu, v roce 1973, vyšla zase známka v podobě funkční, přehratelné vinylové gramofonové desky – přehrávala národní hymnu země.

• Velká Británie je jedinou zemí, která na známkách neuvádí svůj název.

• William Shakespeare byl v roce 1964 první osobu z jiného než královského rodu, zobrazenou na britské známce.

• Nejprodávanější poštovní známka (120 milionů kusů) je z roku 1993 a zobrazuje Elvise Presleyho.

• Mezi netradičními materiály, použitými pro výrobu známek, byly korek, Swarovski krystalky, prach z meteoritu i speciální nylon, z jakého jsou vyrobeny fotbalové míče.