Jaký je rozdíl mezi levou a pravou hemisférou mozku?

I když populární myšlenka o ostře omezeném dělení úkolů je do velké míry mylná, rozdíly mezi oběma mozkovými hemisférami existují a obě plní specifické funkce.

Laureát Nobelovy ceny za medicínu Roger W. Sperry zkoumal ve druhé polovině minulého století pacienty s těžkou formou epilepsie, u nichž bylo kvůli zmírnění následků onemocnění chirurgicky přerušeno nervové spojení mezi pravou a levou částí mozku. Co při tom objevil, byla tendence obou hemisfér specializovat se na výkon určitých kognitivních funkcí. Levá hemisféra je podle jeho teorie zaměřena více na abstraktní a analytické myšlení, výpočty a jazykové schopnosti, zatímco pravá by měla být důležitější pro vnímání trojrozměrného prostoru a komplexních zvuků, k jakým patří například hudba.

Atraktivita této snadno pochopitelné interpretace fungování centra lidské nervové soustavy se projevila i rychlou akceptací do širšího společenského povědomí. Zmínky o chladně kalkulující levé straně a jejím zápalně tvůrčím pravém protějšku se začaly objevovat v médiích a získávat si spoustu příznivců. Sperryho myšlenky neminuly ani autory populárních publikací o osobnostním rozvoji plných doporučení, jak na základě tréninku hemisfér co nejlépe využít vlastní potenciál. S nástupem internetu přibyly barevné infografiky, pro které se rozdělení mozku stalo vděčným námětem, či online testy nabízející analýzu osobnosti opírající se o podobné ideje.

Rozdělení funkcí

Dělba práce mezi oběma částmi mozku by tedy měla probíhat tak, že každá z nich se soustředí na vyhodnocování jen vybraných typů smyslových vjemů.

Levá hemisféra se podle Sperryho častěji věnuje údajům na zpracování, kterých jsou zapotřebí:

• logika,
• seřazení dat do systematické posloupnosti,
• lineární kauzalita (vymezení souvislostí příčina – následek),
• číselné vyjádření a matematika,
• jazyk a formální gramatika,
• možnost ověření faktů a formálního dokazování.

Pravá polovina mozku se zase zaměřuje na úkoly vyžadující:

• představivost,
• intuici,
• nadhled a celostní vnímání kontextu,
• zohlednění emocí,
• kreativní přístup,
• interpretaci neverbální komunikace.

Populární psychologická literatura od těchto funkcí a předpokladu, že u jednotlivců bývá jedna strana mozku dominantnější, odvodila kategorizaci lidských osobností. Ty s převládajícím vlivem levé hemisféry prezentuje jako schopnější snadněji se vypořádat s problémy vyžadujícími analytické myšlení, dedukci a práci s daty. Lidé, u kterých dominuje pravá strana mozku, se zase lépe uplatňují při řešení problematických situací, kde jsou žádoucí tvořivost či empatie.

Často také bývají naznačovány spojitosti mezi dominancí konkrétní hemisféry a vynikáním v určitých profesích. Úspěšní vědci, analytici, programátoři, inženýři, či reportéři mají údajně aktivnější levou polovinu mozku, designéři, hudebníci, manažeři a právníci zase tu pravou.

Dnešní poznatky

Moderní neurověda lateralizaci mozku (rozdělení na dvě funkčně oddělené strany) nepopírá, ale vnímá ji spíše jako předmět kontinuálního výzkumu, ne jako důvod pro psychologické intervence, cílený výcvik nebo propagaci komerčních produktů slibujících zlepšení mentálních schopností. Obezřetnost a skepticismus se doporučují zejména při používání terminologie oddělených hemisfér při odůvodňování pochybných praktických aplikací, jako jsou terapie EMDR, neurolingvistické programování, či různé praktiky při školeních managementu ve firmách. Výsledky výzkumů nedokážou potvrdit ani jejich pozitivní účinek, ani souvislost s biologickým fungováním mozku.

Část výzkumů také naznačuje, že pro optimální fungování mozku je vedle specializace důležitá i vzájemná komunikace obou hemisfér. Ta probíhá prostřednictvím corpus callosum, nervu mezi nimi, který je spojuje (právě ten byl u Sperryho pacientů vyřazen z funkce). Výsledná mozková aktivita tak neprobíhá v monopolní režii jen jedné poloviny mozku, ale vzájemnou spoluprací obou. Například porozumění lidské řeči je důsledkem současného vyhodnocení zvuků slov a větné skladby levou hemisférou a intonace, dikce, nebo řeči těla pravou hemisférou. Správná interpretace toho, co řečník říká je možná pouze, pokud jsou zapojeny obě „dekódovací“ funkce najednou.

Měření mimo jiné naznačila i přibližně stejnou intenzitu aktivity obou center při daném kognitivním výkonu. Konkrétní funkce bylo možné v mozku poměrně přesně lokalizovat, ale jejich efektivita se nezdá být ani tak důsledkem dominance příslušné hemisféry, jako spíše komunikace mezi oběma najednou. Namístě je proto i opatrnost při stereotypním zařazování jednotlivců do skupin podle toho, zda se jejich vnější projevy (v práci, škole, veřejném životě apod.) zdají naplňovat teorii funkčního dělení hemisfér. Vyjádření typu „ona je typický příklad dominantní levé hemisféry“ jsou nemístná a neopodstatněná.

Co se děje v mozku

Komunikace mezi oběma polovinami mozku může mít několik podob a nemusí ani zdaleka probíhat organizovaně, „férově“ nebo harmonicky. Silná stimulace některého z center v pravé části může způsobit kontrakci u svého protějšku. Například reakcí na dech beroucí umělecký výkon, těžko popsatelný slovy, může být jen vyjádření „Nemám slov!“ neboť oblast jazyka v levé části nedokáže zážitek pojmenovat.

Poměrně běžná je i takzvaná hemisférická rivalita, během níž centra v obou polovinách mozku intenzivně přehodnocují návrhy přicházející z opačné strany a snaží se je zapracovat do vlastních procesů. Levá hemisféra může například nejprve potlačit nutkání k impulsnímu činu a pokusit se o rozvahu, ale pokud její rozhodování trvá příliš dlouho, může z obavy před promarněnou šancí opět přebrat iniciativu pravá hemisféra.

Kreativní umělecký nápad či dobrý odhad následujícího kroku oponenta v šachu bývají častěji výsledkem takové synaptické zpětné vazby, ne sólového rozhodnutí konkrétní části mozku.

Každodenní aktivity a kognitivní úlohy probíhající více v levé části mozku zahrnují:

• schopnost vyhodnotit situaci z pohledu bezpečnostních rizik,
• koordinovaný pohyb (chůze, plavání, lyžování),
• udržování rovnováhy těla,
• zpracování vůně, chuti a zvuku,
• vědomá mimika a řízení naučených projevů neverbální komunikace (například u řečníků),
• kontrola imunitního systému,
• řízení životních procesů mimo dosah lidské vůle (dýchání, tlukot srdce, trávení),
• dekódování jazyka (zvuků i písma),
• řízení jemné motoriky,
• schopnost zaměřit se na detaily,
• ovládání pravé části těla.

Pravá hemisféra se zabývá:

• budováním intuitivních rozlišovacích schopností na základě jednoznačných signálů, například rozdílu mezi malým a velkým, jasným a tmavým a podobně,
• zpracováním vizuálních vjemů, tvarů, barev, či emocí na tvářích jiných lidí,
• rozpoznáním a následováním rytmu,
• tvorbou představ (fantazií),
• ovládáním levé části těla.

Trénink mozku

I přesto, že zevšeobecňující závěry populárně psychologických příruček a online textů vyznívají ve světle vědeckých poznatků zavádějícně, potřebě vědomého a cíleného procvičování si mozkových funkcí na důvěryhodnosti neubírají.

K podobným cvičením je však třeba přistupovat jako k činnostem, které jsou zaměřeny na obecnou stimulaci neuroaktivity a neočekávat hned zlepšení konkrétní kognitivní funkce.

Cílená kultivace synaptické komunikace v mozku je možná i prostřednictvím zdánlivě všedních úkonů. Pravidelné čtení a psaní se po čase stanou velmi účinnými akcelerátory neuronových impulsů. Dobrou dlouhodobou strategií je i trvalé vzdělávání a zdokonalování se v nějakém předmětu. Hra na hudební nástroj je úžasným skloubením fyzické a mentální činnosti a pro daný účel stejně skvělým příkladem užitečně stráveného času. Řešení hlavolamů, ať už na papíře nebo v digitální formě, stolní hry a v omezené míře i videohry jsou také vhodnými mozkovými stimulanty. Programování je výborným způsobem rozvíjení nejen abstraktního myšlení.

A pak jsou tu fyzické aktivity. Řemeslně-umělecké koníčky, jako hrnčířství nebo domácí truhlářství, vyžadující soustředění se a ovládání jemné motoriky mají přesah i do jiných mentálních procesů. Sportovně-pohybové aktivity pozitivně přispívají i zlepšením okysličení mozku. Ze širokého spektra pohybů neurovědce zaujaly hlavně ty, u kterých je nutná koordinace stejných partií obou částí těla. Chůze, plavání, plazení, tanec a specializované synchronizační cviky mají pozitivní efekt na mozkovou činnost, i když se při nich rozumový orgán mentálně namáhá jen minimálně.

Kategorizace osobností

Jak již bylo zmíněno, zařazovat osoby do skupin podle domnělé převahy jedné z hemisfér je pomýlené. Ignorovat či popírat patrné rozdíly v projevu a přístupu k řešení problémů by ale bylo stejně nevhodné. Potřebné je spíše uvědomit si, že se nejedná o dominanci hemisféry, předurčení, genetickou dispozici ani nic podobného. Spíše jde o projev zažitých způsobů neuronové komunikace mezi dvěma hlavními mozkovými centrálami. Neuronové synapse však nejsou neměnné a změnit je zůstává v moci většiny z nás.

Pro vytvoření si přibližného obrazu o tom, do jaké míry jsou dané neuronové cesty silné, může být někdy prospěšné absolvovat test k určení převládající hemisféry. K individuálnímu zvážení je i to, zda a do jaké míry se pokusit zvýšit vlastní mentální flexibilitu.